Thermica Rally Lužické hory 2011

Letošní sprinterská sezóna odehrála svoji první kapitolu na Severu Čech čtrnáctým ročníkem populární Thermica Rally Lužické hory. Oblibu soutěže, vedené spolujezdeckou legendou Janem Krečmanem a zařazené vedle sprinterského šampionátu i do Lausitz Cupu, dokladuje více než sto padesát přihlášených posádek. Na rozdíl od uplynulých dvou let jsem tentokrát na tento podnik nevyrazil s předstihem na technické přejímky a projíždění erzet. Severní směr jsme nabrali s kolegou z práce Trampem, bývalým mechanikem Petra Grafka Františkem Blümelem a jeho synem předškolního věku Fandou až v sobotu po sedmé hodině, kvitujíc nádherné slunečné počasí. Za minimálního provozu nám cesta krásně utíkala a tak jsme si ještě stihli projít velkou část servisní zóny v Hrádku nad Nisou, pozdravit se s kamarády, popřát jim hodně štěstí a ulovit společný snímek s Matthiasem Kahlem. Bylo totiž ironií, že přes mnoho jeho startů v Čechách jsme ještě společné foto s ním neměli a museli jsme to napravit:-)


Informace o problematických příjezdových cestách k většině erzet a letními povodněmi zničených mostech, komplikujících případné přejezdy, nás přiměly k rozhodnutí pojmout celou soutěž na pohodu, nikam se neštvat a shlédnout pouze dvě, ovšem kompletní rychlostní zkoušky. Navíc několik kamarádů jsme měli i ke konci startovního pole a chtěli jsme je vidět v akci:-) Prvním zvoleným místem byly levá a pravá zatáčka na vytahaném štěrku a kamení krátce po startu úvodní vložky – Bílý Kostel. Mezi diváky jsme potkali i blovickou partu Váša Rally Teamu Tomáše Matíka, Zuzanu Bulkovou a Lukáše Zelenku a také první smolaře soutěže Pavla Vedru a Luboše Gešvindera juniora. Jejich fungl nová fabie totiž vzplála již při testu před soutěží, vyhořelá elektronika jim znemožnila start a odsoudila je do role diváků:-(

 

Na samotných průjezdech bylo ještě u mnohých znát, že se teprve rozjíždějí krátce po startu. Obrovské nasazení nicméně předvedli Mirek Jakeš i Honza Sýkora, jako by to již měla být předzvěst dalšího průběhu soutěže:-) S evidentními problémy se spojkou projel Karel Trněný a dle očekávání také po vložce svoji fabii odstavil. Mezi dvoukolkami předvedl krásný průjezd Jiří Vrkoslav, čistě a s velkým nasazením jeli Robert Čonka i Venda Kopáček, mezi hondami nás pak potěšil sporadický účastník soutěží Petr Grafek a poprvé jsem zaregistroval jméno Robert Kořistka. Početné pole „poháristů“ nabídlo vzruch hned v počátku, kdy se Jiří Svoboda s kitovou oktávkou projel škarpou. Tradičně atraktivně prolétli Jirka Petrášek s asconou i Petr Šimurda s „elerou“, nadchla mě domácí posádka Pepa Zimmermann – Pavel Zalabák při své premiéře s C2 R2. Dosud byli k vidění pouze ve volných podnicích s nepřehlédnutelným pick-upem:-) Samotný závěr okořenil atraktivním smykem polský pilot Marcin Wolski s malinkatým Fiatem 126P:-)

 

Jelikož další erzetu v první sekci nebylo možné při čekání na všechny posádky stíhat a dalším našim cílem byla až šotolina v Kunraticích na závěrečné, osmé vložce, získali jsme dobré dvě hodiny času na návštěvu servisu. Už při příjezdu do něj jsme potkali Matěje Ehla s Marcelou Dolečkovou a jejich EVO X s rozbořeným zadkem. Konečně došlo i na pivko, něco k snědku a další pokec. Mrzelo nás, že pro poruchu turba už chyběl hlavní favorit – Pavel Valoušek. Roman Odložilík s xsarou sice do servisu dorazil, ovšem pro absenci ráfků odstoupil a završil tím své lužické trápení, které začalo již na první erzetě tři čtvrtě minutovou ztrátou po výletu mimo trať. Balilo se už i u Pepy Semeráda (motor), u stánku pod slunečníkem seděl další odpadlík Honza Jelínek (převodovka). Parádní výkon předvedli mechanici Honzy Dohnala a Tomáše Gregy, kteří stihli pod dohledem pana „Profesora“ Jaroslava Ginsla vyměnit převodovku. Právě s panem Ginslem jsme ještě stihli popovídat v restauraci a pak jsme se již vydali vstříc dalším sportovním zážitkům:-)

 

Objížďky, způsobené většinou zřejmě ještě nesjízdností některých komunikací po povodních, nám však komplikovaly situaci. Na přejezd jsme se vydali přes Polsko, konkrétně město Bogatynia. Zde se musím pozastavit nad tím, že už jen těch pár kilometrů od hranic je všechno jinak a fakt bych s našimi severními sousedy neměnil ani za zlaté prase. Pro nás byla nejhorší totální absence ukazatelů vyjma názvů ulic ve městě, které nám ale byly k ničemu. Přesto se nám podařilo probojovat na zvolené místo včas a od cíle erzety jsme dorazili k fotobuňce, umístěné v mírné pravé zatáčce. Nádherně zde bylo vidět, kdo ještě o něco závodí:-) Super nasazení předvedl vítězný Kahle, stejně jako Jakeš se Sykym, které nakonec dělilo na stříbrné a bronzové příčce pouhých osm desetin. Smířen s bramborovou pozicí již byl evidentně Tomaštík, jenž zde nemohl tolik uplatnit kvalitu své imprezy. Možná si ani na šotolině tolik nevěřil po prvním průjezdu, kde přetočením a zhasnutím motoru ztratil téměř půl minuty. Perfektní sport předvedl mladý Kočí, přes luxusní vedení ve třídě 7 i Venda Kopáček, vítězství ve třídě 9 ukořistil skvělým finišem Grafek před Hladíkem a Kořistkou. My ještě počkali na Luboše Picka, pokecali s kluky ve stopce, shlédli výměnu defektu pravého předního kola dámské posádky modré imprezy Petra Filipová – Veronika Teplá a vydali se k domovu. Celkově hodnotím soutěž jako naprosto vydařenou a již nyní se těším na další skvělé motoristické zážitky.

 

článek: Vlastík Resl

foto:     Marek Sekáč



          

paticka