„Mogul rallycross Sosnová 2011“ pohledem Vlastíka Resla

Úvodní podnik letošního rallycrossového MMČR se uskutečnil za slunečného a větrného počasí v Sosnové u České Lípy. Ještě než se pustím do hodnocení samotných závodů, nemohu si odpustit dvě výhrady vůči pořadatelům. První z nich jsem zjistil již při průchodu pokladnami. V tiskové zprávě avizovaná platnost vstupenky pro platící diváky zároveň na finále Mistrovství Evropy, které se na sosnovském autodromu pojede první říjnový víkend, byla na vstupence za 150 korun přeměněna na: „Tato vstupenka opravňuje i ke vstupu na sobotní trénink ME rallycrossu“. Žádnou slávou pak nebylo ani občerstvení. Vedle tradiční restaurace v „betoňáku“ fungoval pouze jeden stánek. Oba „podniky“ postrádaly točené pivo (na závodech věc naprosto nepochopitelná) a náhradou byla třetinka plechovkového Staropramenu za třicet korun. Žádným luxusem pak nebylo ani jídlo. Tím naštěstí mínusy akce končí.



Samotná podívaná však byla fantastická. Osobně jsem se těšil především na stále populárnější kategorii „KartCross“ tím více, že si zde měl odbýt premiéru dlouholetý úspěšný soutěžák Sláva Ducháček. Ten také ve svém bílém kartu s číslem 35 ihned prokázal své kvality. Po třetím čase v tréninku a stejné pozici v úvodní rozjížďce zbývající dvě suverénně vyhrál a zřejmě by nenašel přemožitele ani ve finále nebýt sestřelení v první zatáčce po startu. Po kolizi několika pilotů se prokousával vpřed ze sedmé pozice a nakonec dokázal vybojovat alespoň bronz. Znovu se potvrdila kvalita soutěžních pilotů, kteří excelují i v dalších motoristických disciplínách. Loni vodil podobně skvěle karta Petr Hozák v Sedlčanech, Pavel Valoušek tamtéž exceloval s pohárovou fabii i proti soupeřům s mnohem silnější technikou.



Nyní něco ke klasickým rallycrosovým kategoriím. Mezi elitními „SuperCars“ neměli konkurenci Marek Zeman a Pavel Koutný s fiestami téhož týmu. Prvně jmenovaný také po poněkud nudném finále zvítězil stylem start – cíl. Zeman na rozdíl od Koutného zřejmě absolvuje kompletní domácí šampionát a tak druhý jmenovaný možná na týmového kolegu neútočil až tak vehementně.



V Super 1600 mě moc mrzela absence Václava Veverky a Jana Skály, stejně jako předčasný konec favorizovaného Zdeňka Čermáka s fabií již ve druhé rozjížďce (převodovka). Na startu finále pak zůstal stát Petr Bílek s další fabií, Jaroslav Kalný dostal v první zatáčce ránu od Maďara Zsolta Országa a pak už byly karty rozdány. Zvítězil Polák Krzysztof Skorupski před Rakušanem Christianem Petrakovitsem a skvěle jedoucí Michaelou Kalnou. Ta postoupila z B-finále a ani v áčku za dvojicí lídrů příliš nezaostala.



Nejpočetnější kategorie – „SuperNationals“ – nabídla neskutečnou směsici vozů. Pro mě osobně bylo překvapením, že mnohonásobný domácí i evropský šampión a vítěz všemožných zón, katovický Roman Častoral nedominoval zdaleka tak, jako v minulosti. Vůbec se mu nedařily starty a dopředu se prokousával jen stěží. Ve finále se nakonec musel sklonit před Rakušanem Klausem Freudenthalerem a Tomem Hurtem. V D a C finále zaujal Rakušan Richi Förster se žlutým golfem, který se výhrami dokázal prokousat až do „béčka“, byť v „céčku“ startoval z poslední pozice.


Vlastimil Resl



          

paticka